EN
ZPĚTChytrý systém pomáhá fotbalovým rozhodčím už 10 let
Čím jiným začít než nejpopulárnějším sportem světa. Všichni fotbaloví fanoušci znají neslavné incidenty jako třeba „boží ruku“ Diega Maradony. Proto se nebránili možnosti zbavit se podobných podvodů a podle průzkumů byla jasná většina pro. Takzvaný VAR (Video Assistant Referee) se začal testovat v Nizozemsku už v sezóně 2012/2013. A fungoval báječně. Brzy se začal šířit a netrvalo dlouho, a všimla si toho i světová fotbalová asociace FIFA. Na mistrovství světa 2018 v Rusku si tento systém odbyl svou velkou premiéru. Ale jak vůbec funguje?
Celý povrch hrací plochy je snímán chytrými kamerami. Většinou jich je v provozu 12. Díky tomu se rozhodčí mohou podívat na spornou situaci ze všech možných úhlů a minimalizují tak počet chybných rozhodnutí. Kamery se vždy na jednotlivých hřištích kalibrují, aby si vytvořily 3D model hřiště, který je udržován do dalších zápasů. Toto funguje díky tzv. Hawk-Eye, neboli Jestřábímu oku. To je systém, který díky rozmístění kamer na určených místech v triangulárním systému (osy x,y,z) během několika vteřin vytvoří trojrozměrný model, se kterým lze dále manipulovat. Ale o tom ještě později.
Hlavní rozhodčí na hřišti má v uchu Bluetooth sluchátko s mikrofonem, přes které může komunikovat s videorozhodčím a jeho asistenty. Ti se nacházejí v tzv. VOR (Video Operation Room), kde na obrazovkách kontrolují průběh utkání, a v případě, kdy si hlavní rozhodčí vyžádá kontrolu sporného momentu, určí podle všech záznamů správnost verdiktu rozhodčích na hřišti.
Podle mnohých fanoušků VAR nefunguje tak, jak by si představovali. Je pomalý a někdy prý přináší ještě více zmatku. Jisté je, že se bude jeho podoba postupem času měnit a zdokonalovat se. Nebylo by ale prostě lepší, kdyby se úplně zrušil, a rozhodování zůstalo zase jen na člověku?
Jestřábí oko střeží férovost (nejen) v tenisu
„Sport gentlemanů“ patří mezi ty, které rozhodčí potřebují v podstatě pořád. Každou chvíli dopadá míček k těsné blízkosti outové čáry a hráči vždy vidí přesně to, co chtějí. I rozhodčí jsou jenom lidi a lidstvo je známo tím, že občas prostě chyby dělá. Proto se už na začátku tohoto tisíciletí objevilo již zmíněné Jestřábí oko.
Tenisový kurt je pod dohledem deseti vysokorychlostních kamer přesně nastavených tak, aby jim neunikl ani kousek hrací plochy. Když je hráč nespokojený s rozhodnutím čárového sudího, může si vyžádat „challenge“ a překontrolovat tak dopad balónku. Na obrazovce nad kurtem se během několika vteřin objeví záběr, který vygeneroval systém Hawk-Eye. Ten dokáže identifikovat pixely korespondující s obrazem míčku. Díky tomu, že balónek snímá více kamer najednou, pak dokáže Jestřábí oko sledovat jeho trajektorii a následně i přesně predikovat dopad. Odchylka tohoto měření je 3,6 milimetrů, což se některým kritikům zdá příliš vysoko.
Hawk-Eye není překvapivě pojmenováno podle ostrého zraku jestřába, ale jedná se o nomen omen od příjmení vynálezce Paula Hawkinse. Ten se svým vynálezem přišel už v roce 2001, v tenisu se aktivně začal využívat od roku 2006, ale již dříve jsme si ho mohli povšimnout při hlídání verdiktů v kriketových zápasech. Nedávno se však znenadání vyskytla konkurence.
Soupeření firem zrychluje pokrok technologií
Společnost FoxTenn, mezi jejíž hlavní představitele patří bývalý známý tenista Félix Mantilla, přišla s novou a údajně lepší moderní technologií. Funguje na podobném principu, jen s jedním zásadním rozdílem: povrch kurtu nesnímá z výšky, ale ze samotné úrovně dvorce. Navíc jsou kamery FoxTennu rychlejší a propojené se sítí laserů, které skenují hrací plochu. Proč tedy nevidíme na kurtech jen FoxTenn, ale pořád je častější Hawk-Eye? Hráči si stěžují na dlouhé časové intervaly mezi podáním žádosti o kontrolu a ukázkou animace. Pokud na tomto FoxTenn zapracuje, bude mít Jestřábí oko, které mimochodem od roku 2011 vlastní japonský gigant Sony, problém. Ale pokud se díky tomu turnaje obejdou bez kontroverzních momentů, bude to vlastně dobře, ne?
Jsou tedy moderní technologie pro sport dobré?
Pokud nijak výrazně nezdržují průběh utkání, jsou, co se týče férové hry, naprosto nezbytné. Žádný sportovec si pak nemůže stěžovat, že ho rozhodčí „ošidil“ a diváci mají jistotu, že vždy vyhraje ten nejlepší. To zní jako utopie, že? Teď už se jen můžeme těšit na to, s čím dalším softwarové firmy a výrobci chytrých zařízení přijdou. Třeba za pár let budou na travnaté ploše běhat jen samotní fotbalisté a nebude se mezi nimi motat sudí, místo něj budou o všem rozhodovat počítače. Ostatně v tenisu už na některých současných turnajích hlídají dopady míčků roboti. Jen samotní atleti se o svou práci strachovat nemusí. Ti jsou ve sportu nenahraditelní.
Pokud máte nápad na svoji aplikace, neváhejte se obrátit na náš MEMOS tým a společně najdeme tu správnou cestu.
