EN
ZPĚT
Zdendo, práce v armádě je značně specifická a náročná. Mohl bys nám říct, co tě motivovalo a vedlo k rozhodnutí vstoupit do armády?
Do armády jsem se přihlásil, když mi bylo 25 let. V té době zde pracoval také můj strejda, a to na vysoké pozici, což mi vždy přišlo velmi atraktivní. Říkal jsem si, že jestli mám v sobě trochu „mužského ducha“, tak to zvládnu taky, a jednoduše jsem to chtěl zkusit. Přihlásil jsem se spolu se svým bratrem, kdy jsme následně absolvovali náročný výcvik a uvědomil jsem si, že je to dobrodružné a baví mě to. Rozhodl jsem se v tom tedy pokračovat a oficiálně nastoupit do služby vlasti. Působil jsem čtyři roky u dělostřelectva v Jincích kousek od Prahy. Byl jsem součástí týmu, který měl za úkol provádět střelby. Naší náplní práce bylo přijet jako první do lesa, kde jsme hledali vhodnou louku. Poté jsme měřili všechny potřebné úhly a prováděli kontrolu, zda je dané místo bezpečné pro střelbu děly. Naším hlavním zájmem bylo zajistit, aby dělostřelecká střelba probíhala bezpečně a bez problémů, tedy aby dělo nevystřelilo někam, kam nemělo. Mimo to jsem měl dokonce možnost strávit půl roku na misi v Africe, kde jsem získal opravdu mnoho zkušeností a celkově i nový pohled na světové události.
Z jakého důvodu a kdy jsi se rozhodl opustit armádu a přejít k novému směru tvého zaměstnání?
To si pamatuji úplně přesně, dojel jsem v říjnu 2021 z mise v Africe, a všechno bylo v pořádku. V lednu jsem měl opět nastoupit do své běžné práce u armády. Nicméně v tom okamžiku jsem se dostal do bodu, kdy jsem už nechtěl pokračovat v této práci. Cítil jsem, že potřebuji změnu, že můj mozek se již dále nerozvíjí a nikam se neposouvám. Jednalo se o klasické pracovní vyhoření, kdy jsem začal toužit po něčem novém. V armádě jsem po misi působil ještě skoro celý rok a potom jsem se finálně rozhodl změnit obor.
Proč jsi se rozhodnul zvolit právě oblast IT, jako svůj nový pracovní směr? Co všechno jsi musel udělat proto, aby ses do tohoto oboru dostal?
IT mě zajímalo už odmala, ale neměl jsem odvahu se do tohoto oboru pustit a začít se vzdělávat. Vždy mi to přišlo velmi těžké a myslel jsem si, že v této oblasti nemám šanci. Dokonce jsem se i u armády pokoušel dostat do IT sektoru, avšak bohužel to se mi nepovedlo, jelikož zde jsou vysoké nároky a prověrky, které jsou určené spíše pro zkušené ajťáky. Z tohoto důvodu jsem pak spíše pokukoval po IT v soukromém sektoru. Postupně jsem začal studovat pomocí videí na Youtube a podobných zdrojů, kde jsem procházel kurzy týkající se tvorby webových stránek pomocí HTML a CSS. Následně jsem se rozhodl získat znalosti v programování a v září jsem opustil armádu. Následující měsíc jsem absolvoval tříměsíční rekvalifikační kurz zaměřený na IT.
Co tě přimělo zvolit právě MEMOS Software jako svůj nový pracovní domov a jaké faktory sehrály roli ve tvém rozhodnutí připojit se k tomuto týmu jako junior software tester?
V lednu jsem dokončil kurz a upřímně, myslel jsem si, že to bude mít výrazný vliv na mé hledání práce. Byl jsem přesvědčený, že když mám hotový kurz, tak mě budou firmy jásavě přijímat jako nového vývojáře. Tři měsíce jsem intenzivně rozesílal životopisy a snažil se najít svou šanci na trhu práce. Ale jak se říká, realita bývá někdy trochu odlišná. Nakonec mi v této cestě poradil můj kamarád, že bych měl místo vývojáře softwaru zvážit testera. Rozhodl jsem se tedy hledat volné pracovní pozice pro testery a jednoho dne jsem se ocitl naproti Ondřeji Synkovi (pozn. náš technický ředitel), s nímž jsem měl pohovor. Po našem setkání jsme došli k dohodě, že se připojím k MEMOS týmu jako junior software tester. Hlavním důvodem, proč jsem si vybral právě naši společnost, byla nejen možnost zapojit se do soukromého sektoru, který jsem upřednostňoval před korporátním prostředím, ale také pozitivní dojem, který jsem získal již během mé první návštěvy. Všiml jsem si, že atmosféra je zde nadstandardně přátelská a lidé jsou celkově otevření a ochotní. Většinou pro nováčky bývá těžké najít práci v takto náročném oboru, a spousta firem dává přednost zkušenějším ajťákům. Proto se mi líbí MEMOS, který nabízí příležitosti všem, a takhle zpětně jsem strašně rád, že jsem se nebál změny.
Jaký byl tvůj první projekt, který jsi dostal za úkol ke zpracování? Byl tento projekt pro tebe náročný a jak jsi ho zvládl časově?
Jako svůj první úkol jsem dostal na starost pod vedením svých zkušených kolegů aplikaci pro Poslaneckou sněmovnu, která se skládala z několika dalších appek, včetně vlastní webové aplikace pro omluvy poslanců a správa akcí. Konkrétně jsem se stal součástí týmu pracujícího na REKOSu (Registrace Komunálních Symbolů). Mým úkolem bylo testovat tuto aplikaci. Nejdříve jsem prošel aplikaci jako běžný uživatel, abych si udělal představu o jejím chování, a následně jsem se pustil do samotného testování. Následně jsem musel vytvořit komplexní testovací plán a scénáře. To zahrnovalo vytváření různých situací a akcí, které by uživatel v aplikaci mohl provádět. Příkladem může být scénář pro přihlášení, kde jsem zkoušel různé varianty zadání údajů a ověřoval reakce aplikace na pozitivní i negativní vstupy. Dále jsem aplikaci rozdělil na jednotlivé části a vytvořil několik testovacích případů, ve kterých jsem detailně prověřil různé funkcionality a možné scénáře. Bugy, které vznikly, představují neočekávané problémy nebo chování během vývoje, a proto jsem jim přidělil závažnost a prioritu a předal je našim vývojářům. Začátek tohoto projektu pro mě představoval výzvu, jelikož se jednalo o vůbec první oficiální úkol. Celý proces mi trval přibližně týden a půl, nicméně věřím, že se postupem času budu stále více zlepšovat.
Jaké jsou nejvýraznější rozdíly ve způsobu práce mezi armádním prostředím a prací zde v MEMOSu?
Největší rozdíl bych řekl, že je ve způsobu řízení práce a organizace. V armádě bylo všechno pevně stanovené a pro iniciativu nebyl žádný prostor, zatímco zde v MEMOSu si musím svůj čas i práci plánovat a organizovat sám. Ze začátku to pro mě bylo výzvou, zvyknout si na takovou změnu, ale postupem času si uvědomuji, jaké výhody to má a co všechno jsem se díky tomu naučil.
Díky disciplíně, kterou jsem si z armády přinesl jsem schopen chodit všude čas, dodržovat termíny a práci, kterou mám zadanou. Jsem schopen bez problému respektovat své nadřízené a v případě jejich zpětné vazby ke mně si z toho vždy vzít jen to dobré a ponaučit se.
Jaký vliv měla změna tvého povolání na každodenní fyzické aktivity? Snažíš se ve svém volném čase udržovat aktivní životní styl?
V případě, že potřebuji vypnout hlavu od práce a každodenního života, je pro mě jasnou volbou sport. Rád hraji hokej, fotbal nebo chodím běhat. Sport je pro mě skvělým způsobem, jak se odreagovat a zároveň si udržovat kondici. Byl jsem zvyklý mít každodenní pohyb v práci, avšak s novým povoláním se to změnilo a z aktivní práce jsem přešel k sedavému zaměstnání. Z tohoto důvodu se ve volném čase snažím co nejvíce pohybovat. Dále mě baví cestování nebo, jako každého kluka, hrát hry na playstationu.
Zdeněk Fic svého rozhodnutí nelituje a s novou prací je maximálně spokojen. Jestli i vy zvažujete změnu oboru a chtěli byste se stát součástí našeho MEMOSího týmu, kontaktujte nás nebo navštivte naše kariérní stránky a zjistěte, jaké volné pozice právě nabízíme.
